Filip Jícha

Házenkářská ikona Jícha končí kariéru: Už bylo těžké vstřebávat bolest
24. 10. 2017

Házenkářská ikona Jícha končí kariéru: Už bylo těžké vstřebávat bolest

Jediný Čech, který kdy byl vyhlášen nejlepším házenkářem světa, uzavírá svoji mimořádnou kariéru. Filip Jícha končí v 35 letech, tělo bylo proti: poslední dobou jej soužily hlavně problémy s koleny. „Ve volných dnech už jsem nemohl pořádně chodit, ani jít ven s dětmi,“ popisuje dvojnásobný šampion Ligy mistrů.

Snad jen zástupci generace československých mistrů světa či vítězů PMEZ s Duklou Praha by s ním mohli soutěžit o pozici nejlepšího tuzemského házenkáře vůbec. Individuálními schopnostmi i úspěchy na mezinárodní scéně se však Filip Jícha vymykal i v takovéto konkurenci.

Minulý čas je na místě. V pondělí na tiskové konferenci definitivně uzavřel hráčskou kariéru, v níž prošel Plzní, Duklou, německými kluby v čele s Kielem a naposledy působil v Barceloně. Kulisy tvořily dresy z jeho angažmá i trofej pro nejlepšího hráče světa, kterou získal za rok 2010.

Rozhodnutí v něm zrálo. I poté, co v srpnu ohlásil konec působení ve velkoklubu z Katalánska, si ještě nechal pár týdnů na definitivní rozmyšlenou. „Na to, jestli chci, nebo nechci úplně ukončit. Je evidentní, že to bylo správné rozhodnutí,“ popsal Jícha svoje myšlenky.

Jeho vleklé zdravotní patálie se rozjely tehdy, když pomáhal Kielu v letech 2014 a 2015 i přes bolest k německým titulům. Trable s kotníkem, operace stydké kosti, potíže s koleny... Bylo toho příliš.

„Už bylo hrozně náročné vstřebávat bolest,“ vybavuje si Jícha. „Nevadilo mi tolik to, že jsem opustil level, na kterém jsem dlouho hrál a vyhříval se; sport jako takový mám rád a věděl jsem, že dokážu být prospěšný mladším i svojí přítomností, svými zkušenostmi, tím, jakou mám morálku. Ale už jsem nechtěl dostával dvakrát týdně injekce. A tak jsem jednoho dne na jaře přijel domů a řekl, že skončím.“

Zůstává po něm kariéra muže, který uměl doslova vše: střílet desítky a stovky gólů, dirigovat hru, být silný v obraně. Kariéra se sedmi tituly z nejprestižnější klubové soutěže planety, k nimž Jícha přidal dvě zlaté medaile z Ligy mistrů - v roce 2010 ji s Kielem vyhrál jako první Čech vůbec, o dva roky později se k němu ve stejném klubu přidal Daniel Kubeš.

Poslední dva roky v Barceloně už hrál málo, většinu času trávil rehabilitací a až sisyfovskou snahou dostat se zase do vrcholné formy.

„Když jsme odjížděli na dovolenou, domlouval jsem se s vedením Barcelony, že kdyby se jim nepodařilo zformovat tým na příští sezonu, jsem k dispozici. Ale že když to zvládnou, možná to i uvítám,“ líčí. „Největší vlna lítosti proběhla už na jaře. Každý příběh má svůj konec.“

Co bude dál a zda (ne)zůstane u házené, to zatím Jícha netuší. A rozhodně netruchlí: „Mám se velmi dobře, nic mě nebolí, zase se mi vstává s radosti. Tenhle život po životě je pro mě momentálně naplňující."

zdroj: idnes.cz